MUDr._Eva_Kralikova_1Doktorka Eva Králíková je asi nejznámější česká bojovnice proti kouření. Pracuje v Centru léčby závislosti na tabáku a v Ústavu hygieny a epidemiologie ve vinohradské nemocnici v Praze. Deník Metro s ní mluvil o tom, jaká je situace v boji proti tabáku v České republice, jak se dívá na kouření mladých lidí a dále co si třeba myslí o novém fenoménu v podobě vodní dýmky.

Paní doktorko, co říkáte na to, že u nás stále není zákon, který by zakazoval kouření v restauracích, tak jak tomu je už ve většině zemí EU?

To je velká ostuda. Argumenty jsou dnes zcela jasné: pasivní kouření způsobuje nemoci a předčasná úmrtí. Finančně by na nekuřáckých restauracích kromě zdravotních pojišťoven i státního rozpočtu vydělal i pohostinský průmysl. Ve všech zemích, kde zákon platí, se skutečně obrat zvýšil. Jediný, kdo prodělá, jsou výrobci cigaret - jejich prodej opravdu klesne.


Myslíte si, že to byl důvod, že u nás zákon neprošel? Jaká je šance, že uspěje v nejbližších měsících?

Zákon uspět musí. Ti, kdo zatím hlasovali proti nekuřáckým restauracím, si buď neopatřili základní, jasné a snadno dostupné informace o tom, o čem rozhodovali, nebo byli pod vlivem tabákových firem. Jinou možnost nevidím.

Jak si vůbec Češi stojí ve srovnání s Evropou, co se týká kouření? Jak si stojíme i v počátcích, tedy kdy zapalujeme první cigaretu?

Bohužel, v kouření jsme na špici, podle posledního průzkumu Eurobarometr máme 36 procent kuřáků. Také věk první cigarety se stále nebezpečně snižuje. Nyní je kolem 10 let.

Hovoří se o tom, že kouření nejvíce postihuje lidi z vyloučených sociálních skupin? Pokud ano, proč?

Mládež, která studuje, kouří skutečně méně než mládež, která se učí v učebním oboru. Vzdělanější lidé a lidé s vyššími příjmy kouří také prokazatelně méně. Já například mezi mediky pátého ročníku kuřáka stěží najdu, ale jejich stejně staří vrstevníci, kteří již pracují, kouří více. Sociálně vyloučené skupiny jsou lidé bez vzdělání, s nízkým společenským a ekonomickým postavením, například bezdomovci či drogově závislí. Nemají informace a nemají životní náplň. Proto nemají ani motivaci ke zdravému životnímu stylu
.

Vím, že to není přímo váš obor, ale co říkáte na snahy zlegalizovat u nás marihuanu?

Domnívám se, že na to není správná odpověď. Marihuana rozhodně není neškodná, setkala jsem se s řadou lidí, kteří měli z marihuany fatální následky. Právě iluze o její neškodnosti je nebezpečná.


V čajovnách je nyní velká móda kouření vodních dýmek. Jsou tak nevinné, jak se prezentují?

Jedna seance vodní dýmky znamená takovou dávku chemikálií jako několik desítek až stovek cigaret. Vdechuje se kouř ze spalovaného uhlíku navíc k tabákovému kouři, musí se pořádně tahat, aby to hořelo. To znamená, že objem potažení je asi dvojnásobný v porovnání s cigaretou. Navíc spalování probíhá za nízké teploty, a kouř je tedy hodně koncentrovaný. Další iluze je, že se ve vodě pročistí: nepročistí, jen ochladí. A chladný kouř vdechneme mnohem snáze a hlouběji než horký. Navíc se kolováním náustků šíří infekce, jako opary, tuberkulóza nebo virové infekce - například v Anglii
bylo několik ohnisek prasečí chřipky právě u kuřáků vodních dýmek.

Kouřila jste někdy vy sama?

Bohužel ano, od šestnácti asi do třiadvaceti let. Skončila jsem po jedné přednášce z interny, kdy jsem pochopila alespoň částečně, co kouření znamená a co s námi dělá.

Kouří někdo z vaší rodiny?

Nekouří. Ale pokud moji známí kouří, řečmi o škodlivosti kouření je neotravuji. Moje práce je pomáhat těm, kdo chtějí přestat.


Co byste doporučila rodičům, když zjistí, že jejich sotva náctileté dítě kouří?

To je velmi těžké, mnohem větší vliv než rodiče mají v této době jejich vrstevníci. Rodiče mohou být jen nekuřáckým příkladem a pokud kouří, nekouřit doma, a to nikde doma, ani v autě. Dají tak najevo, že kouření tam prostě nepatří. Měli by také povzbuzovat sebevědomí dětí, protože víc kouří ty, které si nevěří. Věnovat se jim, zajímat se o jejich volný čas a nenechat je nudit se. Vysvětlit jim princip tabákového byznysu: výrobci si z nich potřebují udělat závislé zákazníky dřív, než oni dostanou rozum. Dospělí totiž s kouřením začínají jen výjimečně. Dá se říct, že kouření není dospělá, ale dětská nemoc.

Kolik lidí už prošlo vaší poradnou?

Několik tisíc. Často jsem sázela na něčí úspěch či neúspěch, ale nakonec to dopadlo právě obráceně. Dnes si to už vůbec netroufám tipovat. Klíčová pro úspěch je míra rozhodnutí přestat a způsob, jak se na kouření vzpomíná. Ti, kdo se nostalgicky litují, se trápí hodně, dlouho a pravděpodobně se ke kouření jednou vrátí. Ti, kdo se dokáží radovat ze života bez otrockých cigaret, se netrápí ani moc, ani dlouho a spíše vydrží nekouřit i po terapii. Radost mám vždy, když se to někomu povede. Bez happy endu končí často děti a adolescenti: nemají motivaci přestat a často přestanou chodit - to mne moc mrzí.

Které roky jsou pro vytvoření závislosti na tabáku nejrizikovější?

Čím dříve se začne, tím větší je pravděpodobnost poškození zdraví a silnější závislosti - nezralé orgány i mozek jsou zranitelnější.

Co říkáte na kampaně, které velmi drasticky ukazují, jak vypadají plíce kuřáka a jiné jeho orgány?

Je to realita kouření, proto je dobré ji ukazovat. Na rozdíl od tabákové reklamy, která je zavádějící. Cigarety vás neudělají bohatými, přitažlivými ani úspěšnými či oblíbenými. Naopak - budete chudí, protože kouření stojí hodně peněz, nemocní a zapáchající.

Rychlý dotazník

  • Nejoblíbenější barva: všechny teplé, přírodní tóny
  • Nejoblíbenější jídlo: čerstvě utržená okurka nebo rajče
  • Oblíbený nápoj: voda, čaj
  • s mlékem
  • Knížka, která jí ovlivnila život: Pokud jde o životní postoje, tak nejspíš Rabindranath Thakur
  • Skladba nebo písnička, kterou má ráda: Voní hudba (G. F. Händel)
  • Životní motto: Pokora, pomoc druhým, umírněnost
Zdroj textu: deník Metro, 2.11.2009